[rev_slider alias=“ms-para-hokej2019″]
Mistroství světa v para hokeji okem fotografa
Mistroství světa v para hokeji v Ostravě je již za námi. Shodou náhody se mně nečekaně podařilo dostat na poslední, finálový den. Boj s Koreou o 3. místo sliboval zajímavý zápas, a pokud by si nějaký Korejec vsadil na svůj tým, získal by trojnásobek vložené částky. Pochybuji, že to někdo využil – všichni věřili našim borcům.
U sportovní haly jsem zaparkoval během pouhých 10 minut a připojil jsem se do delší fronty, kde si fotografa napřed osahali a prošmejdili jeho foto výbavu. Pak další fronta, kde oskenovali kód na mobilu se vstupenkou. Ostravar Aréna byla zaplněná asi na 75% a další lidé stále a stále přicházeli. Dost často se jednalo o rodiny s dětmi.
Pak bylo nutné najít kamarády, obsadit místo a dojít k bufetu, kde na každého čekala sice kratší fronta, ale bez pohybu vpřed. Po patnácti minutách jsem zbaběle zvolil ústup a s prázdnou se vrátil sledovat začátek zápasu.
Nástup obou mužstev na ledovou plochu byl doslova ohnivý. První vhazování zařídil zakladatel českého a zlínského sledge hokeje, Roman Herink. Obecenstvo bouřlivě aplaudovalo ve stoje. Slušný začátek. Pak už se vhazovalo doopravdy a začala tuhá bitva.
Jedno bylo jasné, korejský tým byl v průměru o 10 až 15 let mladší a nejvíce to bylo poznat v rychlosti. Čím je zápas rychlejší, tím je i pohlednější a i z poloviny hlediště to mělo šťávu, což se v běžném ligovém utkání říct moc nedá. Jako fotograf vím, že sledovat para hokej u mantinelu je stejně nejlepší, i když malinko o „hubu“, bo puk občas letí až moc blízko. 🙂
Korejci, díky své rychlosti, často pronikali k naši brance jako horký nůž máslem a to bohužel ve dvou až třech najednou. Vynikající brankář Vápenka vykryl spoustu útoků nájezdníků z dálného východu, sem tam ale musel kapitulovat. My jsme na straně soupeře promarnili jedno břevno zlínského špílmachra Hábla a jeden gól téměř do prázdné. Korea byla lepší a zaslouženě nakonec vyhrála 4:1.
Co se mi na mistrovství líbilo?
Úplně zaplněná hala. To nebyli diváci, ale zapálení fanoušci. Wow, wow, wow. Ta atmosféra v aréně byla naprosto ohromující. Úplně narváno, někteří seděli i na schodech. Opravdu nezapomenutelný zážitek. Jsem zvědav, zda se to odrazí v návštěvnosti v dalším ligovém ročníku.
Měl jsem pocit, že to organizačně bylo docela pod kontrolou. Hodně pořadatelů, kteří byli docela striktní, ale zbytečně nebuzerovali. Živá muzika, foto koutek, výborný komentátor a bavič v hale. Nekonečné řady dětí i dospělých na podpis od našich para hokejistů. V neposlední řadě i bojovnost našeho týmu. Nejsou to profesionální hráči, přesto se v turnaji dostali téměř až na vrchol mezi profíky. Američanům, necelých 20 hodin předtím, dali dokonce dva góly. Bylo toho více, co se mi líbilo.
Co se mi moc nelíbilo?
Fotím sledge cca 8 let a jako sportovní fotograf jsem zde selhal. Vše jsem mohl fotit pouze za sedačky, a protože diváci hodně fandili = neustále zvedali ruce, stoupali si nebo mávali něčím v ruce, polovina atraktivních fotek šla do háje. Popravdě, více jsem si zápas užíval jako fanoušek a raději o trochu méně fotil. A bylo na co koukat. Navíc, profesionálních fotografů tam bylo hafo, takže se ty fotky, s parádními záběry, budou „válet“ i někde jinde na webu. 🙂
Co mi přišlo divné?
V televizi jsem viděl během mistroství pár rozhovorů a vždy mi přišlo trochu zvláštní, že lodivodi našeho sportu na položenou otázku „o voze“, mluvili většinou „o koze“. I já to tak dělám, když o nějakém tématu moc nevím. Nepřijeli se někteří jen zviditelnit? Nicméně, pokud sedí na penězích, tak snad konečně pochopili, kam přesměrovat finanční toky pro příští roky (jak se to rýmuje).
Proč lidé, kteří para hokejem žijí, shánějí sponzory kde se dá a starají se ve svém volném čase, aby tato hra vůbec u nás přežila, dostanou jako odměnu jen lístky na turnaj, které jsou stejně neplatné? Jasně, lístek je za pár kaček, wo co gou, ale když o tom třeba nevíte, tak si u vstupu do haly musíte připadat jako idiot, ze kterého si někdo dělá srandu. Proč trenér, který pětkrát po sobě vyhrál ligu, před půl rokem mezinárodní turnaj týmů, kde každý rok jezdí většinou kompletní národní reprezentace, nesedí někde ve VIP prostoru? Proč nedostane ani tu blbou akreditaci, se kterou tam lítalo i pár děcek?
Proč ředitel České para hokejové ligy nedostal akreditaci? Nedostal akreditaci ani jakožto redaktor ČTK (Česká tisková kancelář, největší média firma v Česku), který napsal více než 500 článků o para hokeji? Dále o ni musel tuze bojovat také redaktor, který se na české sledge hokejové scéně pohybuje už přes deset let? Není to trochu divné?
Čo bolo, to bolo. Díky skvělému a asi i štědře dotovanému marketingu, lidé nejenom v Ostravě pochopili, že sledge je vynikající společenská událost a to hlavně pro rodiny s dětmi. Neviděl jsem jediného opilce. Neslyšel sprostou nadávku. Cítil jsem pouze neskutečné emoce v nadšeném publiku. Dětí fandily o 106 a na vlastní oči viděly, že překonat lze každou překážku. Ti hráči se možná stanou jejich vzory! Co víc si přát? Na ligových zápasech je to velmi podobné, jen návštěvnost není v tisících, ale v desítkách, u finálových zápasů v nižších stovkách příznivců para hokeje v ochozech.
Takže úkol do příštího mistroství světa u nás v republice je jasný – dotáhnout tam představitele Zlínského kraje a sponzory, aby viděli, jak obrovský má para hokej společenský a komerční potenciál. Zatím jim ukážeme alespoň fotky a videa.
Brzo přijdou na řadu další fotografie, tentokrát ze zápasu Kanada vs. USA i s gólem ne-gólem. 🙂
Petr – fotograf Zlín (a nyní taky trochu i Ostrava) 🙂
PS: Po zápase jsem se stavil v nedalekém obchodě a všimnul jsem si malé skupinky důchodců, kteří si vyprávěli zážitky z proběhlého zápasu. Pamatovali si jména hráčů a s nadšením o nich nahlas diskutovali, jako by to byli jejich děti. Málem mně radostí kleplo.
Po vydání článku:
1) Začínají mi chodit reakce i od lidí, kteří tuší, proč byl problém s akreditací. Jak to bývá u akcí, kde vám příjde nečekaně o hodně víc diváků, najednou je o hodně víc problémů, které se musí rychle vyřešit, na které ale nemáte více lidí, ani více času. Vždy je to o komunikaci a ta v tomto případě selhala. Jo a primátor města Zlína tam prý byl.
2) Z druhé strany jsem viděl fotku se složkou „Black list“ a hádejte, kdo tam měl přeškrklou, již vystavenou akreditaci s číslem 2456?
Bude líp, snad.
Užijte si fotky !